Rozličné vůně provází lidstvo od nepaměti. Odkud se vzaly první parfémy pro ženy?
Foto: Unsplash.com / Filipp Romanovski
A proč za jejich rozšíření po Evropě vděčíme rytířským výpravám nebo francouzské rozmařilosti? Seznamte s přelomovými okamžiky z dějin parfémů a odhalte střípky jejich spletité minulosti. Aroma hořícího dřeva nebo vlhkého lesa přitahovala naše předchůdce již před tisíci lety. Kouř z čoudícího klestí obětovali lidé bohům, aby si je naklonili na svou stranu. Díky tomu vzniklo později latinské označení „per fumum“ (z kouře).
Vůně v dobách antiky
Právě v antickém světě se parfémy těšily značné popularitě. Mezi ženami ve starém Řecku si dokonce získaly takovou oblibu, že používaly hned několik vůní najednou. S těmito zvyklostmi se (neúspěšně) pokoušel skoncovat básník a politik Solón, když prosadil vydání dekretu, kterým chtěl používání parfémů omezit.
Zato ve starém Římě podlehl omamným vůním i jeden z nejmocnějších vojevůdců – Julius Caesar. Egyptská vládkyně Kleopatra jej prý okouzlila svou krásou, ale také velkou dávkou parfému z myrhy, kardamomu, skořice a lotosu. Po smrti královny v roce 30 př. n. l. věhlas parfémů citelně opadl.
Dědictví křižáků: Proč za parfémy vděčíme invazi?
V dobách středověku dočasně ztratila velká část Evropy o parfémy zájem. Touhy po rozmanitých vůních se naopak nevzdali Arabové, kteří v 10. století vynalezli destilační přístroj, čímž se výroba parfémů podstatně zjednodušila. Tamější stavitelé dokonce přidávali pižmo nebo jantar do malty, z níž budovali mešity.
Na evropském kontinentě vzrostla poptávka po parfémech asi o dvě století později. O jejich znovuobjevení se zasloužili křižáci, kteří si vonné směsi přiváželi ze svých válečných výprav. Nezanedbatelný podíl na rozvoji parfémů měli také Marco Polo a další zámořští objevitelé, jejichž koráby přivážely ze vzdálených končin dosud nepoznané rostliny a koření.
Ve Francii nahrazovaly kosmetické přípravky tělesnou očistu
Netušeného rozmachu dosáhl prodej parfémů během 17. století ve Francii. Kateřina Medicejská, provdaná za korunního prince Jindřicha II., podpořila výrobu parfémů ve městě Gresse, které se na dlouhou dobu stalo ústředním městem parfémů a dodnes se mu přezdívá „město levandulí“.
Obrovské finanční prostředky investovala do nákupu vůní také milenka francouzského krále Ludvíka XV., markýza de Pompadour. Ve 40. letech 18. století údajně za nejlepší parfémy pro ženy utratila až půl milionu franků měsíčně. Není divu, hygiena nepatřila mezi silné stránky královského dvora.
Výroba parfémů v moderní éře
V 19. a 20. století pronikaly vůně i mezi méně majetné vrstvy společnosti a tehdejší doba dala vyniknout parfémům, které známe i dnes. Stačí připomenout legendární Chanel No. 5, jenž v roce 1921 představila návrhářka Coco Chanel. Tento model patřil mezi nejslavnější parfémy na světě.
Nic na tom nezměnil ani prudký nárůst konkurence v nadcházejících dekádách. V současnosti je produkce parfémů stále považována za jedno z nejlukrativnějších průmyslových odvětví.